Zuzka s Peťou se v Kargyaku zabydlely

Po mesici a chvilce se opet hlasi devcata z Kargyaku! Co se tedy udalo od posledniho reportu? Zuzana se s Liborem stastne shledala uz v Rariku, Libor se o Z. moc hezky celou cestu staral, malem ji na rukou nosil, a tak spolu Shingolu cik cak preskocili a v nedeli 3. cervna (moc pekny cas na zdolani cele cesty to je) dorazili do Kargyaku. Z. se hned v pondeli cile zacala seznamovat s behem skoly – dopoledne s vyukou a detmi, po vyucovani se skolou samotnou, s vesnicany, s horami a dolinami v kargyackem udoli. Ve stredu se pak na vypravu pres sedlo pro druhou cast nove kargyacke posadky vydala Blanka. Ta opet dostala sve raketove povesti a s Petrou se v Kargyaku objevila uz v patek odpoledne (nevsedni vykon!). V nedeli pak devcata vyprovodila Blanku s Liborem na ceste za poslednim indickym dobrodruzstvim a osamela, aby se hned v pondeli naplno pustila do sve ctyrmesicni slunecneskolni mise. (...)

(...) Po prvnim trochu hektickem aklimatizacnim tydnu si za odmenu naordinovala rychly vikendovy vylet do klastera Phuktal. Zde se divky spratelily s mistnimi mnichy, v kuchyni jim pomohly, v klasterni komurce prespaly a moc si to nevsedni misto jeste pred zacatkem turisticke sezony komorne uzily.

Druhy tyden probihal ve znameni duchovniho vytrzeni cele vesnice, jehoz byla skola ale nedilnou soucasti: u gompy par metru za skolou zacaly pripravy na pudzu. Prosklenym koridorem tak bylo mozne cele dny vidat vesnicany prichazejici k posvatne stavbe s rozlicnym vybavenim na nabozenskou slavnost, sem tam i cip mnisskeho roucha. Skola se pak stavala pujcovnou stolecku, konvic, koberecku a vsemoznych jinych propriet - vymenou za pozvani na caj, drobne pohosteni a malem i lamovo pozehnani. Samotna pudza pak probihala tri dny a byla velkou udalosti jak pro vesnicany a deti, tak pro divky, pani ucitelky. Zavrsenim byla svetska slavnost v mistni  community hall, kam byla devcata pozvana a s velkym nasazenim se veselice ucastnila. Za svuj vykon ve spotrebe changu, opojneho kvaseneho napoje, se pred vesnicany jiste stydet nemusi.

Dalsi tydny jiz probihaji v poklidnem duchu. Devcata i deti si na sebe navzajem zvykly, zasvecuji se do taju himalajske i ceske kuchyne (sber bylin, peceni chleba a kolacu, poznavani a ochutnavka rostlinek z Blanciny zahradky) a uzivaji si radovanek, ktere nevsedni prostredi horske vesnice kazdy den prinasi.

Zuza a Peta

Zpět k článkům.