Karol a Zuzka ohlednuti 2 Kargyak

Vazeni ctenari kargyackeho zpravodaje, soucasne cislo naseho obcasniku si, doufame, muzete precist diky mistnimu “lekarnikovi”, ktery se pred zimou vypravi pro zasoby leku na zimu. Doufame, ze nasledujici radky budete moci cist jeste pred nasim priletem do Dilli, nebot cesta lekarnika tam a zase zpet probehla za stejnym ucelem jiz dvakrat, coz ve zdejsim tempu zivota neni nicim vyjimecnym. Od minuleho reportu se s prichazejici zimou potykame statecne a s chuti, zivot jen obcas komplikuje silici vitr, ktery dokazal poponest i solarni panely na strese a ohrozuje peceni chleba ci kolace v solarni troube, o kterou se bojime snad vic nez o ty panely. Panely jsme tedy provazkovym zlepsovakem ukotvily, jak nejpevneji to slo a peceni se odviji od ranni predpovedi pocasi. Nyni uz ale k udalostem minulym a veselejsim.

V novem skolnim roce jsme pro deti dostaly i nove ucebnice a tak probehlo celodopoledni predavani na na rannim slunci, deti nam knizky neustale pomahaly rovnat, takze vyber starych a rozdavani novych ucebnic bylo samosebou dost chaoticke na to, aby se nam nakonec podarilo zamknout do vesnickeho skladu hromadku knih, jez byla oznacena za potrebnou. V soucasnosti se tedy intenzivne pokousime zastihnout majitele klice, nicmene v tomto case, kdy jsou vsichni vesnicane zaneprazdneni sberem jacich hoven na zatop to neni zrovna nejjednodussi ukol. Soucasne obdobi sberu zasob na podpal na posledni chvili komplikuje i setkani s tatinky nasich skolacku z Khi, kteri nemohou do Kargyaku dochazet v zime, nebot jsou to jeste moc mali spunti. Nyni tedy pracujeme na zorganizovani vyuky pro nejmensi primo v Khi, kam bychom dvakrat tydne dochazely. Rozhodujici setkani bychom meli mit behem nekolika dni,  doufame tedy, ze vse klapne a driv nez reknem Losar budeme v Khi jako doma.

V minulem cisle jste se mohli docist, ze pro deti nechceme jen uceni a zase uceni a tak jsme do rozvrhu zaradily hodiny anglicke konverzace a pocitacu, kdy se z deti snazime vytahnout, jak vypada takovy zivot v Kargyaku z jejich pohledu. Deti vse peclive zaznamenavaji a tak doufame, ze v budoucnosti vas ceka pocteni o Kargyaku trochu jinyma ocima nez tema nasima. Mimo odpolednich hodin s PC u nas v ramci budovani veseleho a stastneho vztahu se skolou prespala druha skupinka holek a treti, posledni skupinka kluku.  S holkama jsme podvecer stravily vyrobou kofolacku, s klukama jsme pro zmenu stavely improvizovanou autodrahu z kartonu. Po chvilce kreativity jsme ve skole postavili nekolik bunkru, zkoukli film, prohnali auticka po autodraze a holky pak na rozdil od kluku projevily notny kus odvahy, jelikoz zmoulajic kazda sveho kofolacka usnuly v nasich hamacich, jez visi vice nez metr nad zemi.

Vzhledem k tomu, ze jsme konecne urvaly cely volny den poprve od te doby co jsme zde, tak jsme na jednu z uplynulych nedeli mely naplanovany vylet na vrcholek 5030 m vysokeho hrebenu, na ktery koukame ze skoly a tak jsme temer podle planu vyrazit v osm rano jiz o pul jedenacte odchazely od skoly. Na nejschudnejsi cestu jsme se poptaly u mistnich a dozvedely se, ze nam, coby Evropanum, potrva cesta nahoru dve a pul hodinky. Za necelych pet hodin jsme tak staly na vrcholu a mely moznost pokochat se vyhledem do okolnich udoli. Posvacily jsme v zavetri hledice z te vysky na Kargyak a skolu, Karol si v te kose zvladla oblect na vrcholu podvlikacky (preci jen uz se trochu s pribyvajici hodinou ochlazovalo) a na odemykani hlavnich dveri uz jsme si musely svitit celovkou. Veru, nacasovani jak ma byt. Vylet jsme pak obe odmarodily a vyzkousely si tak, jak to vypada, kdyz je vam hodne zle, skola je plna deti a vy se nemate kam hnout. V soucasne dobe je uz Zuze celkem zdravo nicmene na Karol dosedl bacil v podobe nepekne anginy a tak stune dal. A co se tyce naseho zdravotniho pusobeni zde, nedavno muselo dojit na osetreni celkem hluboke rezne rany pilou Lobsanga – jednoho z tatinku nasich malych studentu. Vsechno vyresil Septonex (au), maslicky a sterilni kryti. Za dva dny si prisel Lopi s usmevem, jacim syrem  a temer zacelenou krasne cistou rukou pro naplast. Stesti, ze si neprerusil slachy, neb na to uz by nase umeni nestacilo.      

Jinak ve skole je nam stale jeste hodne teplo nestydela bych se rict az vedro, neb v koridoru je to behem dne spis na plavky nez teply ponozky, jelikoz teplota se snadno vysplha na petatricet stupnu. Pred zimou jsme tedy dostatecne chraneni, po vecerni observaci v koridoru jsme dle fraktury ocasku smejdici mysky v zahonku zjistily, ze se k nam z celkem velkych dalek uspesne vraci. A co vic, nase mysi jsou ve skupine ohrozenych druhu infarktem neb jejich obezita je vice nez do nebe volajici. Pritazlivost a pohodli tepla skoly je tedy zda se silnejsi nez jsme myslely a pri svych obcasnych navstevach do Gompy se tak do skoly chodi prilezitostne ohrivat i vesnicane nejen z Kargyaku.

Doufame tedy, ze nam teplo vydrzi i nadale a za vsechny SunSchoolaky Vam krasny advent, vesele Vanoce a stastny Novy i cely pristi rok preje Zuza a Karol. 

Zpět k článkům.