Frisbee

Tak jsem včera započala třetí týden v Kargyaku. A cože se to vše tady odehrálo?

Inu na začátku byl přechod zasněžený, zamlžený, větrný, nehostinný, ledovatý, jedovatý a hlavně tuze vysoký Šingoli. Upřímně musím podotknout, že kdyby se pro mě nevrátil starostlivej koňskej mužík, nevím kudy, kudy by cesta vedla a skončila bych asi v Pakistánu. Naštěstí mě hned druhý den po přechodu přivítala nezasněžená, nezamlžená, nevětrná, nenehostinná, neledová, nejedovatá, taky tuze vysoká a hlavně přívětivá, krásná škola. Závěr jak v pohádce.

No a teď tu tedy pozoruju místní, poklidný, zimní cvrkot. Místní už jsou pomalu zazimováni, zdržujou se ve svých spletitých, bludištoidních příbytcích. Vesničanky poklidně cvakaj jehlicemi za účelem upletení ponožky či kulíška a páni vesničané předvádějí cosi jako domácí kutění. Jaci jsou vždycky v půl deváté vyvedeni za vesnici jako že na pastvu. Co můžou teď spásat, mi krapet není jasný, ale stejně je úžasný toto poctivé stádo tady odtud z vršku každý ráno pozorovat.

A děti ve škole? Mají nové učitele...ku radosti stávajícího sboru. Tak tedy k Martinovi a Jigovi přibyl ještě Penpa (pan řídicí) a Tobjor. Výuka tak může být rozumně rozdělena mezi čtyři učitele. Já mam na starosti výtvarnou výchovu a hry, juchů! Všichni učitelé se pilně a zodpovědně věnují dětem a ty vypadají, že zpestření v řadách učitelů, přijaly s radostí.

Také nás tu navštívili indičtí doktoři. Všechny děti dostaly po očkovaní tetanusu, aby pak na druhý den měly pěknou omluvu pro pozdní příchod...no jo, tetanovka bolí a hezky se po ní kulhá do kopce. Minulý týden nás také poctil návštěvou státní učitel. Taková celkem legrační figurka, která neumí hrát frisbee. Čímž se u mě okamžitě zapsal. Frisbee jsme totiž poctivě načechrali s dětmi hned o moji první hodinu her. Ihned jsem zaznamenala obrovsky posun k poctivému mrskání tímto talířem oproti létu. Identifikovala jsem i jasný talent této hry. No to je krása! Takovýto hráč se mi tu na zimu tuze hodí!...no, dobře, zpátky k státnímu učiteli. Pobyl tu s námi jen pár dní. Učil podle našeho zavedeného systému a bylo vidět, že se snažil a ukazoval určitě ty z lepších indických metod. Na konec si s sebou odnesl výsledky testů našich žáků pro svého nadřízeného.

Podle indických pravidel jsme museli ukončit školní rok. Tak se tedy našim dětem přihodily zkoušky. Lépe řečeno testy. Nesly to hrdinně. Jestli se někde přihodila nějaká tréma, byla šikovně zamaskována a ke zkouškám všechna děcka nastoupila s kuráží. Testy spočívaly v angličtině, hindštině, bodhi, matematice, všeobecných a společenských znalostech. Ušetřeni zůstali pouze ti nejmladší žáčci.

No ale výsledky dopadly navýsost na výbornou skoro s hvězdičkou. Prošli všichni. Hurá! Každý školák postoupil do vyššího ročníku. Těch málo, kterým se postup povedl s varováním, dostanou navrch speciální péči našich učitelů. Děti tak obdržely cosi jako vysvědčení a kartáček na zuby (jehož použití jim Martin názorně předvedl hned při nástupu) jako odměnu. Ceremonie a předvedení kartáčku proběhlo za všehoobecného veselí a radosti dětí.

Pár dní na to žáci první, teď už vlastně druhý, třídy obdrželi uniformy. Ku radosti a spokojenosti vesničanů. Uniformy u místních zaujaly číslo jedna na pravítku důležitosti. Tedy je druha třída vesele uniformní.

A tak se poklidně přehoupáváme do dalšího školního týdne.

Toz zatiiiiiiiiiiiiiiim.

Pyru

Zpět k článkům.