Ahoj předplatitelé Kargyackého nedělníku,

uběhl další týden a završili jsme kalendářní měsíc nepřetržitého provozu nové budovy školy. Nastal tedy i čas sčítání absencí, pozdních příchodů a různých dalších školních nešvarů. Lidé znalí místních poměrů ví, jaké zvyklosti tu panují a pro ty co tyto končiny nikdy nenavštívili, jen v rychlosti shrnu: Hodiny nehrají žádnou roli. Tedy když se řekne v 5, tak to může být i v 7, prostě když je čas. Pastva domácího zvířectva je důležitá a nějaká škola ji nemůže vyrušovat. Mytí, to je nepodstatný přežitek a vši, to jsou domácí miláčci.

Tak a teď k výsledkům, ke kterým podotýkám, že příjemně překvalipi, spíše až šokovali, jak mě tak i místním prostředím ostříleného tibetského učitele Yegu. Začnu těmi nejhoršími: máme dva žáky, které jsme v podstatě viděli jen při zápisu. Tím to špatné ale končí. Neomluvená absence se pohybuje v rozmezí dvou do pěti dnů, kdy to druhé číslo je spíše výjimkou. Co se týče počtu pozdních příchodů rekordman Tashi sice dosáhl devíti, ale je výjimkou. Navíc po důkladném rozhovoru s rodičem se poslední týden opravdu snaží. Pak tu jsou dokonce čtyři žáci, kteří nemají ani jednu absenci a ani pozdní příchod. Ti byli samozřejmě náležitě odměněni na konci měsíce. Co se týče hygieny, tak „smrádečku“ se zřejmě zcela zbavit nelze, ale vši jsme tu ještě neviděli, zato oholených hlav dětí jsme viděli až dost. Podtrženo sečteno - oproti začátku, kdy na stanovený začátek vyučování byla škola naprosto prázdná a absence kvůli dobytku běžná, jde o zcela zjevný pokrok. Takže se neustálé přidělování úkolů a kárání za pozdní příchody a omílání nutnosti chodit každý den a včas do školy rodičům pomalu vyplácí.

Samozřejmě bych neměl opomenout i další postup ve vzdělávání malých nezbedníků. Asi nejvýraznější posun je ve znalosti kalendáře, což možná některé zaskočí, ale místní jej neznají, jelikož používají naprosto jiný. Teď je možná vhodné podotknout, že znalost našeho kalendáře jim bude určitě užitečná - úřady se jím totiž řídí.

Ty, co čekají nervy drásající zážitek z víkendového výletu, tak trochu zklamu, jelikož tento víkend dorazila další posila z ČR, Pyru, a tak jsme využili volna k práci na budově a interiéru s využitím materiálu, který dovezla. Ale jak to v Indii prostě chodí: hoooodně věcí chybí a ty co jsou, jsou dostčasto nepříliš kvalitní. Proto jsme hooodně zaimprovizovali, a nakonec to bylo stejně náročné jak pěkně dlouhý výlet. V sobotu jsme celý den ve čtyřech lidech (já, skolník Lopsang, učitel Yega a dobrovolnice Pyru)dodělávali utěsnění kolem fasádních oken, které se nestihlo dodělat před odjezdem ostatních, a proto do budovy trochu táhlo. Pyru dovezla stavební pěnu, kterou jsme netrpělivě očekávali, ale dovezené 4 kusy stačily pouze na zaplnění nejhůře dostupných míst k jiné formě utěsnění a velké díry mezi chrastím, které tvoří jednu vrstvu střechy, zase vyplnil školník Lopsang, přezdívaný Lopi, směsí hlíny, jačího trusu a bůhví čeho dalšího a pak nastal pokus roku: Dočasně jsme také zakryli příslušné části plastem, což se s obtížemi po 5 hodinách podařilo. Pravda trochu to narušilo přírodní vzhled budovy, ale bohužel, účel světí prostředky a my nemáme na výběr. Ale pro klid duše, jizva na vzhledu budovy není tak velká, jelikož všechen použitý materiál je průhledný a tak příliš nerazí. Po úmorné práci venku jsem mimo jiné zjistil, že místní začíná evropská posádka dohánět ve všech směrech, jelikož já venku celých 6 hodin poletoval v tričku a kalhotách, zato Lopsang v bundě a mikině. Pyru mezitím dokončila mytí oken a tak jsme asi v devět večer měli krásný a zateplený výhled do tmy. V neděli byla v plánu výroba postele pro Pyru a taky botníku pro děti a nějaké ty nátěry, ač se to nezdá, tak v místních podmínkách dosti ambiciózní plán, jelikož pojem rovina či rovné prkno, to jetu věc neznámá. Lopsang se ujal botníku a já postele. Rád bych zmínil úžasnou práci Lopiho, který vytvořil opravdu krásný botník pro děti a příležitostné návštěvy, kterých zde zrovna málo není. Po požádání Lopsanga, zda by mi pomohl s úklidem, se pokusil několikrát navrhnout, že by radši domů…Pánové a dámy, chvíli to trvalo, ale přes stejnou pracovní dobu a podobně náročnou práci jsem utahal místního. To bylo asi tím, že mi dnes po dlouhé době nebylo špatně od žaludku. No každopádně výsledek je, že teď v 10 hodin večer je v hale 14 stupňů, zatímco venku je -5, což je téměř 20ti stupňový rozdíl. Takže budova funguje zatím na výbornou, ale hlavní zkoušky teprve přijdou a tak na ně chceme být náležitě připraveni. Zítra nás ještě čeká výroba stolů a nějakých drobností a taky třídění dovezených věcí, úklid kuchyně, instalace kamen.....takže vlastně máme do vánoc krom učení co dělat.

Mějte se, Martin

Zpět k článkům.