Bojovka

Práce na sluneční škole se opět o velký kus posunula, neboť Honza s Petrem již zprovoznili motorovou pilu a hned s ní nařezali tři hlavní sloupy. Petr s ní navíc připravuje uchycení stropních trámů tak, aby se co nejdříve dala položit střecha. Neméně důležitou novinkou je příjezd kameníků, neboť nedostatek vhodných kamenů dokonce vyústil i v jednodenní neplacené volno pro naše pracovníky. Vůbec co se jich týče tak minulý týden byl bohatý na události. Jednomu z pracantů se vyskytl velmi ošklivý zánět na pravé ruce, což došlo až tak daleko, že už ani necítil konečky prstů. Proto jsme narychlo vyjednali jeho transport do nemocnice v Manali a krom toho mu Honza před plánovaným odjezdem injekcí podal silná antibiotika. Ty naštěstí zabraly, otok mu splaskl a on se rozhodl v Kargyaku zůstat.

V místní společenské místonosti, neboli stodole, proběhla první letošní třídní schůzka. Rodiče dětí se dostavili v hojném počtu, aby si poslechli, jak se daří jejich ratolestem a jak probíhá výstavba nové školy. Při této příližitosti jsme také rodinám předali dopisy od českých sponzorů. Z dopisů měli, jak děti, tak rodiče velkou radost, protože se mohli dozvědět něco zajímavého o životě v Čechách a na Moravě. Proto, milí sponzoři, pište, pište. Vězte, že tím uděláte velkou radost.

Jedním z hlavních bodů schůzky bylo připomenutí, jak je důležité děti pravidelně posílat do školy. Tato rada se naštěstí neminula účinkem a tak jsme si tento týden několikrát v třídní knize mohli poznamenat, že děti se dostavily v plném počtu.

Ale teď k veselejším záležitostem. Při příležitosti nadcházejících Dalajlámových narozenin připravil tým Surya dětem speciální bojovku, zakončenou nadělováním dárků. Akce proběhla v pátek po vyučování a naváže na ni třídenní zasloužené volno, jak pro děti, tak pro učitele. Hned po obědě se děti seběhly u místní gompy (jakýsi kostel pro Buddhisty), kde se krátce pomodlily a poslechly si Tennamovu přednášku, týkající se Jeho Svatosti 14. Dalajlámy. Poté se děti rozdělily do sedmi skupin (v každé skupině byl jeden student prvního ročníku) a to pravé dobrodružství mohlo začít. Jednotlivé skupinky musely následovat trasu vyznačenou barevnými fáborky, která končila asi na 1,5 km vzdáleném hřišti. Cesta to ale nebyla úplně jednoduchá. Děti totiž musely projít přes 6 stanovišť, kde pro ně byly nachystány úkoly, které ověřily nejen jejich fyzickou zdatnost, ale také to, co se ve škole naučily. S potěšením můžeme konstatovat, že děti, s vyjímkou drobných zaváhání, si s úkoly poradily dobře. To nejlepší, ale mělo teprve přijít. Na hřišti děti složily kousky mapy, které obdržely za úspěšné dokončení trasy. No a mapa to nebyla ledajaká. Ne na každé mapě je totiž zakresleno místo, kde je zakopán pokladJ. Za naši stranu zase můžeme dodat, že není mnoho lepších zážitků, než vidět zářící dětské oči, když ve skalní puklině objevily truhlu s pokladem! V truhle se našlo něco pro každého, vedle nějakých těch sladkostí děti dostaly také pěkné obrázky, samolepky či tužku. Akce to byla každopádně povedená a určitě pro děti zase něco podobného uspořádáme. Stálo to za to.

Autor: Markéta

Zpět k článkům.