Položení základního kamene nové školy, puja, nová třída a noví domácí

Dny všední střídají dny sváteční. Ve čtvrtek proběhlo slavnostní položení základního kamene nové školy, kterého jsem se ale nemohla zúčastnit kvůli svým školním povinnostem. Předcházelo mu zapálení olejových lampiček v gompě (modlitební místnosti) s přáním všeho nejlepšího do budoucnosti, u toho jsem ještě byla, ale pak už honem do třídy, abych stihla začátek svojí hodiny angličtiny. Věřím, že to pěkně zvládli i beze mě :o). Drobnou komplikací byla nutnost předělat část základů, ale obě skupiny pracovníků se činí, a tak zeď roste každým dnem. Milada a Tinle za pomoci několika Nepálců vyrábí cihly, až padesát kousků denně. Mimo na přání vesničanů dorazila další skupina pracovníků, avšak jejich kvalita kolísá - snažíme se vybrat ty schopnější na zodpovědnější pozice.

V gompě bylo hlavně koncem týdne živo i jinak: přišli mniši z den cesty vzdáleného kláštera a několikadenní půst a modlitby nakonec vyvrcholily jakýmsi společným piknikem, kterého se účastnili všichni vesničané včetně dětí. A do třetice v Manali a Raru začaly školní prázdniny, takže do vesnice dorazilo několik studentíků, mimo jiné nejstarší, dvanáctiletá dcera našich hostitelů, která mimochodem zejména vyřídilkou nápadně připomíná maminku.

V naší školičce se ale stále učí. V angličtině jsme procvičovali především různé tvary slovesa být a jednoduchou seznamovací konverzaci, a to v ústní i písemné podobě. Zajímavější ale pro děti podle všeho byla hodina tělocviku, kdy jsme je učili hrát fotbal. Našim tibetským kolegům o tom prý nadšeně vyprávěly. Od příštího týdne budeme mít na dvě hodiny týdně novou učitelku - bude děti učit místní říkanky a písničky, které my ani Tibeťané neznáme. Obecně jsme rádi, že děti ztrácí svoji plachost a taky to vypadá, že především ti starší si začínají uvědomovat, že my jejich jazyku nerozumíme, takže pokud nám chtějí něco sdělit, opravdu musí anglicky - a snaží se. Během včerejška jsme vybudovali novou minitřídičku (tam, kde jsme my čeští učitelé původně měli bydlet) - vyčistili jsme ji a přenesli tam veškeré školní pomůcky - konečně víme, co všechno tu máme, a můžeme to využívat. Knížky a didaktické hry budou starším dětem, kterým je místnůstka především určena, volně přístupné, cennější věci jsme uzamkli do bedny, která bude zároveň sloužit jako stolek. Zítra to bude překvapení!

Dnes je neděle, den volna pro všechny. Počasí zrovna nic moc, ačkoli celý týden bylo pěkně. Přes den asi tak 17 stupňů, v noci kolem 10. Já a Láďa jsme se dneska přestěhovali - nový pokojíček nám laskavě poskytla rodina Stenzin Desal, jedné z našich žaček. Odpoledne nás maminka Palmo a starší sestra Lamo pozvaly na čaj, ten správný slaný, a při jeho popíjení probíhala výuka angličtiny a zanskarštiny zároveň - docela legrace. Budu se každý den učit aspoň pár nových slov, abych je příště mohla oslnit :o)

Na závěr nutno zmínit ještě jeden svátek - svátek masožravců. Nepálští a indičtí pracovníci totiž využili dnešního volna a v sousední vesnici si dohromady koupili ovci a kus nám přinesli, což je obzvlášť pro některé z nás po dvou týdnech vegetariánské stravy vskutku mimořádná událost. Kamila vaří guláš a zrovna se ptala, kdo si dá restovaná játra. Konec týdne jak se patří!

Autor: Markéta

Zpět k článkům.