Kargyak – první týden, první zážitky

Tak už jsme tu týden! Pomalu si zvykáme a přebíráme některé zvyky vesničanů, učíme se základy zanskarštiny a protože bang se už nějak omrzel, někteří z nás přešli na bridž. Bydlíme stále u Dorje a Stenzin Cherten, ale jelikož jsme už údajně byli tázáni, kdy hodláme vypadnout, chystáme si nové bydlení - Markéta a Láďa přímo v budově prozatimní školy, ostatní v jakémsi novém domě přímo v centru vesnice.

My učitelé máme za sebou 6 vyučovacích dní, Milada začala s výrobou cihel, Kamila nám výborně vaří a Honza dohlíží na stavbu (řemeslníci otesávají kameny a hloubí základy, přičemž se jim podařilo ztupit veškeré nástroje, takže sháníme kováře, což tady není jen tak) domlouvá zásobování (to taky není jen tak, protože Sinku La je stále jen obtížně průchozí), další učitele a další věci. Dnes je sobota odpoledne, zítra máme zasloužené volno, takže jsme se umyli (!), hodili do gala a Kamila nám upekla skvělý koláč. Vzkaz maminkám: všichni jsme zdraví!

Škola je super! Děti zlobí, jako ostatně všechny děti, ale zároveň je znát, že se jim ve škole líbí a že nás mají rády :o) – starší holčičky po skončení vyučování často otálí s odchodem a dnes byly vyloženě zklamané, když jsme jim řekli, že zítra je neděle, a tudíž škola nebude. Máme 4 skupinky dětí dle věku (biologického, ale i mentálního): Nursery, Lower Kindergarten, Upper Kindergarten a First Class, avšak protože jsme stále většinou jen tři učitelé (Tennam má velmi zkrácený úvazek 5 hodin hindštiny týdně), obě školky spojujeme. První třída má 5 hodin výuky denně, mladší děti 3 hodiny a po obědě odpočinek. Kromě hlavních předmětů – Bhoti, Hindi, English and Maths – se v naší školičce vyučuje taky základy přírodních a společenských věd, kreslení, zpívání a tělocvik. Já jsem se neformálně stala hlavní učitelkou angličtiny a Láďa matematiky a taky já tíhnu spíš k výuce starších, zatímco Láďa to perfektně umí s malýma. Občas si můžeme dovolit ten luxus být v jedné třídě oba, a to je super v tom, že můžeme některé věci předvést jeden na druhém a taky když jeden z nás něco vysvětluje, druhý může dobře sledovat odezvu, nahlížet do sešítků s cílem zjistit, co v nich uvízlo, a krotit neposedné živly. O přestávkách si hrajeme, zpíváme a myjeme se v potůčku – wash your hands a wash your face už zvládají všichni.

Náš tibetský kolega Tenzin Yiga, který získal nadstandardní vzdělání v tibetské dětské vesničce, si stýská, že toho děti moc neumí, já si ale spíš myslím, že má příliš přísná měřítka a taky nebere dostatečně v úvahu to, že ti, kterým je dnes deset, začali s ještě ne pravidelnou školní docházkou až někdy v osmi letech (on sám ve čtyřech). Samozřejmě nevidím do toho, jak jsou na tom v jeho předmětech, ale v angličtině jsou starší děti schopné pozdravit, představit se a tvořit jednoduché věty o svých denních aktivitách a taky rozumí povelům jako stand up, sit down, write, read, wash blackboard please, a ti mladší se taky představí, rozeznávají celou řadu obrázků na kartičkách a protože nikdy dlouho nevydrží na místě, naučili jsme je stand, hands up, jump, clap apod., což s nimi i vydatně procvičujeme.

Indický styl vyučování je hodně založený na opakování a učení se zpaměti. Není jednoduché děti naučit, aby na otázku odpovídaly a ne ji zopakovaly . Proto považuju za úspěch, že v prvním testu z angličtiny sestaveném podle našich měřítek všichni z první třídy prošli (no ale je to i tím, že tady v Indii stačí na stupeň PASS 30% správných odpovědí :o). Menší děti, kterým ještě psaní dělá potíže, dnes Láďa testoval z toho, co jsme společně dělali, ústně – a taky to není špatné! S těmi úplně nejmenšími, tj. čtyřletými si hrajeme a věříme, že i jen tím, že angličtinu poslouchají, se učí. Ráno všichni začínáme společnou buddhistickou modlitbou a zpěvem indické hymny, odpoledne končíme zase písničkami. Starší děti se samy starají o úklid učebny, nutno říct že zodpovědně. Jak jsem již zmínila, přístup dětí ke škole je pozitivní,my už skoro známe všechna jména a do druhého vyučovacího týdne jdeme plni optimismu.

Autor: Markéta

Zpět k článkům.