Říjen v Kargyaku - z deníku Blanky

Začátek října se nesl ve znamení ochlazení a sněhových přeháněk. To ovšem vesničany neodradilo a hlavně nemohlo přibrzdit v každodenní dřině, kterou v tomto období představal sběr trávy v přilehlích kopcích. Zatímco já jsem se plně věnovala výuce angličtiny, kargyacké střechy se pomalu ztrácely pod návaly sušených horských travin. A když seno vytvořilo na místnich domech zelená patra a bylo jisté, že žádný yak v zimě hlady nepojde, začalo vytloukání poslední úrody ječmene. Zbývalo už jen obstarat topivo… takže letošni pracovní sezónu zakončilo sbírani a sušení jačího trusu.

Přibližně v polovině října bylo vše připraveno na příchod zimy a mráz už bez rozpaků klepal na dveře. Pracovní klid však narušila jiná událost – příjezd významných oficírů z Karchy. Pánové pak vyměřili a s tučným úplatkem v kapse přidělili vesnici pozemek, na němž bude stát škola. Této návštěvě předcházely náročné přípravy… Office se proměnila v útulný pokojíček, byla zabita ovce a zabíjačka probíhala přímo v naší kuchyni. Skopové se podávalo upravené na nejrůznější způsoby a k dobrému zažívání posloužil čang, ale i tanec a zpěv zanskarských krasavic.

Další významnou návštěvu představoval pro Kargyak příchod mnichů z Phuktalu. V každé domácnosti pak proběhla soukromá pudza a údolí Zanskaru na několik dní rozezněl zpěv posvátných budhistických manter.

Ani následujicí dny nenechaly vesnici v poklidu a monotonní písně phuktalských mnichů vystřídal bujarý zpěv vesničanů doprovázen tradičními tanci. Svatba byla událostí, která rozhýbala celý Kargyak a okolní vísky. Cang tekl rychleji než proud místního potoka. Slavilo se, hodovalo a popíjelo 3 dny a 3 noci. Jediný, kdo si svatební veselí příliš neužil byla nevěsta Palmo. Její svatební úbor by asi nemohl reprezentovat evropské svatební salóny. Palmo připomínala spíše strašidlo a během obřadu propadala hysterickému pláči. Celkem s podivem, že ženich nevzal nohy na ramena. Jednalo se ovšem o svatbu aranžovanou a plac nevěsty je údajně samozřejmostí. Po ukončení veselice novomanžele opustili vesnici na koni – jako v pohádce – vstříc novému společnému životu a vstříc 5-ti tisicovému sedlu Singu-la.

Na konci řijna zbývalo už jen jediné – prodat sklizenou úrodu ječmene a dozásobit vesnici na zimu. A tak přišel i můj čas. Jednoho dne jsem se rozloučila s vesnicí a společně s karavanou asi 50 koní jsme se vydali na 3denní cestu nekonečným Himalájem. Tento trek, prekročení zasněženého sedla Singu-la, taboření v extremních podmínkách bez outdooroveho vybavení, toto vše byl pro mne nezapomenutelný zážitek, který navždy zůstane uchován v mé paměti, stejně jako celý pobyt v zanskarské vesničce Kargyak.

Zpět k článkům.