Poslední řádky z vesnice

Assámci odešli v dobrém, na cestu jsme jim nechali boty, spacák i karimatky, co měli půjčené. Přece jen na Shingo La už chvíli přibýval sníh a teploty se pohybovaly mezi -5 a 10 °C.

Norbu v posledním týdnu několikrát přebral a pak v roztržitosti urazil řadu lidí, proto je jeho další spolupráce na projektu nejistá. Naštěstí se ve vhodné chvíli podařilo svolat radu vesnice a ustanovit pronájem za Norbuův dům přes zimu. Fungují zde dvě učebny a bydlení pro učitele. Nájemní podmínky jsou stanovené do konce dubna.

V současné době máme ve vesnici čtyři učitele. Blanka Herčíková, která stále ještě zvažuje, do kdy zůstane, učí hlavně angličtinu, a to nejen děti, ale i dospělé. Láma Stenzin Lodoe, kterého jsme požádali, aby vyučoval bodhik a angličtinu, vykládá také buddhistickou víru a učí motlitby. Paní Dachen je zaměřená na hindštinu a obecné vědomosti dětí a slečna Rigzin Angmo má na starosti nejmenší. Spolu s nomádkou Stenzin Kecho budou v průběhu zimy vyučovat také práci na ručním stavu, především pletení koberců, šál a „gonche“ (tradiční místní oděv).

Skleník je připravený na zimu, přidali jsme ještě jednu fólii a denně s dětmi opakovali, co a jak v průběhu roku přesně dělat. Jak zalévat a plít záhony a také jak správně větrat a udržovat skleník.

Poslední dny jsme měli denně mnoho jednání s vesnicí. Dohodli jsme umístění solárních panelů pro učitele, kamna pro školu, dopravu a zásobování učitelů, dopravu zbylých jedenácti klád z Icharu, zodpovědnosti za jednotlivé úkoly během zimy. Tinle má na starosti kontrolovat uskladnění materiálu, Dorje zase zásobování.

Než jsme odjeli, udělali jsme ještě jeden krásný dětský den. A když se u rýžového nákypu vyhodnocovaly body a za odměnu pak koukalo na dvd Krtečkovy kalhoty, děti už byly zralé do postýlek. Tedy vlastně na koberečky z yačí vlny.

Loučení bylo dlouhé a dojemné. Jelikož jsme se rozhodli vyrazit v době snášení trávy z hor, požádali jsme vesnickou radu dva dny před odjezdem, ať nepořádají velkou rozlučku a s Tennamem a Mirkem jsme jen krátce obešli všechny rodiny ve vesnici. Bylo krásné procházet a prolézat každý jeden dům a osobně se loučit s rodinami. V každé jsme se krátce ohřáli, popili různé nápoje (tsha čha – slaný čaj, sladký mléčný, černý s cukrem, slané jačí mléko, sladké mléko, chang, rum i arak). (Doufám, že vám dělám chutě – alespoň těm, co ví). V každé rodině posílali pozdravy domů těm, co v létě přijeli do vesnice pomoci. V každé rodině se ptali na Jirku a jeho zdraví a posílají tisíce modliteb. Tinle zdraví především cihlového mistra a věrného druha Karla. Nakonec jsme se dlouze loučili se Stezin Chotdon, známou pod jménem Amálka, a jejím druhem Dorjem. Dostali jsme super pálivé šha-momo (masové-knedlíčky) a rum. Amálka pak jmenovala celý seznam dobrovolníků, některé dokonce i třikrát. Dostali jsme také na cestu tsampu (phe), někde jogurt, jinde máslo nebo sýr. Často také „obřadní“ šálu (khatak), která se dává jako požehnání na přivítání, při loučení a jiných důležitých událostech.

Ráno na nás čekal Tinle připravený se čtyřmi koňmi, dvěma jezdeckými a dvěma na batohy. Vyrazili jsme v 7:30 a zamířili přímo na sedlo Surichen La. Většinu času jsme jeli s Tennamem na koních, maratónec Mirek a Tinle byli i tak rychlejší. Počasí se začalo rychle kazit, chytlo nás pár sněhových vánic a od desíti hodin jsme šli jen po sněhu a těžko hledali cestu. Naštěstí koně tušili a Tinle věděl perfektně. K sedlu Surichen La (5760m n.m.) jsme sešli po hřebenu z jakési okliky, abychom nešli hlubokým sněhem a šotolinou. Do Chumik Marpo (Rudá Voda) jsme sešli kolem 15:30 a měli krásné jasné počasí, sníh začal pomalu tát a my vyrazili o kemp dále do Lingty. Tam jsme dorazili kolem osmé, ale už v úplné tmě. Za mizivého světla vybitých a zmrzlých čelovek jsme odstrojili koně, uvařili guláš s magi nudlemi a postavili stany. O pár minut později jsme už všichni spali.

Ráno nás vzbudilo bubnování ledových vloček sněžné bouře na stan a venku bylo přes 15 cm sněhu. Vše bylo dokonale přikryté a ztrácelo se v bílé tmě husté mlhy. Hledání koní se trochu protáhlo, ač byli nedaleko. Vyrazili jsme po silném čaji a pomalu tápali v bílé noci. Vichřice se utišila kolem poledne a krajina se odkrývala do své plné krásy. Velehory kolem se předváděly v plné kráse a Tinle vyprávěl staré příběhy o historii Lingty Lung (údolí Lingty). O králi a jeho dobrých skutcích, zákeřné královně a tisíci ovcích, co byly zabity spolu s králem v jeden den.

Odpoledne začaly modlitební zdi „mani“ přibývat a kolem druhé jsme dorazili do Sarchu. Ještě jedno loučení s Tinlem, rychlá omeletka a pak už nasedáme do náklaďáku mistra Manu. Počasí se rychle pokazilo a na Baralacha La byla taková námraza, že se cesta do Keylongu protáhla o noční zastávku v Darcha. Druhý den jsme se po osmi hodinách drncání konečně naložili do horkých lázní ve Vashistu.

Tennam a Honza z Manali

Zpět k článkům.