Dobrovolníci Surya poprvé v Indii - článek pro média

Vedoucí projektu Surya Honza Tilinger odletěl do indického Dillí 25. května doprovázen učitelkou Karolínou Vaňkovou a studentem stavební fakulty ČVUT Karlem Machem. Pro ně dva to byla první cesta do Asie, kde každý z nich má strávit přes tři měsíce. „Prvním, co člověka praštilo do nosu, byl zemitý horký vzduch, který nebyl nepříjemný, ale zvláštně neznámý. Přistál jsem v noci a na letišti počkal na kolegyni Karolínu. Po malých útrapách s taxíkem, jehož řidič a navigátor seděl v autě asi poprvé, jsme se nakonec dostali do našeho hotýlku v tibetské kolonii Majnu-Ka-tilla. Noční Dillí vypadalo z okna taxíku, jako by všichni usnuli v jeden moment na místě, kde se zrovna nacházeli,“ popisuje své první momenty v Indii Karel.

Na tým Surya čekala v Dillí řada povinností, jejichž vyřizování si proložili prohlídkou tohoto města protikladů. Důležitější než dojmy však byla návštěva české ambasády, u níž Surya složila jistinu 300 000 Kč pro případ, že by některý z dobrovolníků potřeboval například kvůli nemoci či úrazu z Kargyaku transport dolů do civilizace helikoptérou. Dalším úkolem byl tisk letáků a plakátů o projektu, které Karel s Karolínou okamžitě začali distribuovat po městě. Malá tiskárna s grafickým studiem zajistila kvalitu tisku, kterou Češi v Dillí rozhodně nečekali. Tým také nakoupil za zvýhodněnou cenu solární panely s akumulátory, které zajistí dodávku elektrické energie vysoko v horách.

Pak následoval přesun na sever do Lehu, již za přítomnosti čtvrtého člena týmu Surya, Petra Jílka. „Přílet do Lehu byl spojený s únavou po probdělé noci při čekání na letadlo a velkou výškovou změnou, kdy člověku ztěžknul i poslední chlup na těle. První den jsme, krom malé procházky, skoro celý prospali. Druhý den v Lehu jsme začali už z rána pracovat a shánět nářadí a vybavení na stavbu. Po koupi pil, kladiv, přepravních boxů a dalších nezbytných věcí i pro výuku jsem šel znovu odpočívat, protože se nic nemá přehánět. Tady to platí na sto procent a není to výmluva. Po malém přepnutí sil člověk hnedka padne na hubu, což osobně potvrzuju,“ líčí Karel.

Z Lehu se tým vydal na několikadenní pěší trek do vesničky Kargyak, která leží ve výšce 4200 metrů nad mořem. Tam jsou již v plném proudu práce na kopání základů školy, která bude kvůli izolačním schopnostem částečně vnořená do svahu hory.

„Člověku tady po pár dnech přijde všechno tak jednoduše normální, jako by tady žil už řadu let. Z mého pohledu se civilizační šok nekonal, ale raději se na něj připravte a něco si předem o Indii přečtěte a buďte na ty Inďátka hodní, i když vás budou chtít natáhnout o nějakou tu rupku,“ radí Karel ostatním dobrovolníkům Surya, které cesta do Himaláje čeká v nejbližších měsících.

Zpět k článkům.