Tým Surya splnil misi a sáhl si až na dno

Z Padumu, kam se nakonec dostali po zamrzlé řece z hlavní­ho města ladhacké oblasti Lehu, kluci vyrazili se dvěma kargyackými muži Spalgi a Dorjem po zasněžené silnici. Autem se vyjet nedalo, neboť nedávno padly laviny a všude leží vysoké závěje sněhu. Kameraman Tomáš Vávra je sice kvůli přetrvávajícím zdravotním problémům na antibiotikách, ale statečně šlape a točí.

Po noci strávené v Raru tým vyráží směrem na samotu Zangdan, u jejíhož stařičkého obyvatele kluci přespávali již při návštěvách Kargyaku loni v létě. "Trasa vede více méně po ledě na řece. Potkáváme chlapíky, jak táhnou dřevo na sáňkách, a později cestou vidíme i naše dřevo na stavbu školy," zapisuje si do deníku výpravy Jára Pecháček. Z Icharu klády po zamrzlé řece tzv. Čhadarem nahoru do Kargyaku společnými silami dopravují obyvatelé obou vesnic. Většina nákladu je již bezpečně složena v místě určení, avšak zbytek stále představuje dost práce na další tři dny pro všech třicet zúčastněných chlapů. Muži klády po ledu tahají, využití koní nebo jaků zde nikdo ani neuvažoval. "Myslím, že můj další projekt bude instruktážní film o zapřahání tažných zvířat a jejich využití pro přepravu těžkých nákladů," směje se vedoucí týmu Surya, Honza Tilinger.

"Led není všude perfektní, a tak se cestou mnohokrát boříme, propadáme, brodíme, kloužeme, bobujeme nebo lezeme po skále. Posledním úsekem Čhadaru byl třicetimetrový velmi strmý výstup po suti a skále nahoru z koryta řeky. Už padlo šero, ale všichni to s pomocí lana zvládli bez újmy," líčí Jára. Tohle byl hodně obtížný kousek. Stařík ze samoty vyčerpanému týmu vaří typické místní jídlo - rýži a luštěninovou polévku dhál. "Tohle jednotvárné jídlo tady jíme denně, ale byli jsme opravdu vyhladovělí a děda to uvařil skvěle," pochvaluje si Honza.

Po vymrzlé noci na zemi v kamenné boudě kluci vyrážejí na poslední část cesty do Kargyaku. Je to velkorysý plán, bez přestávky šlapou celý den a do vesnice doráží až za tmy. Vesničané jim připravili velkolepé přivítání se spoustou kvašeného ječmenného piva čhang a knedlíčků momo z jačího masa. "Celá vesnice je u nás v pokoji a slaví, ale my přímo uprostřed vřavy padáme za vlast," popsal Jára návrat do Kargyaku po pěti měsí­cí­ch.

Ve vesnici tým zůstal tři dny. Zvěst o škole se již rozkřikla po kraji, a tak byli kluci okamžitě v obležení nadšených rodičů i ze sousedních osad, kteří se dožadovali zapsání svých dětí do třídy. "Všem jsme řekli: Zapíšem ti dítě, když pomůžeš na stavbě. Někteří vesničané se ale divili: Cože, vždyť jste bílí! To nám to nepostavíte sami?" vypráví Jára. Celé dny pobytu v Kargyaku vydatně fouká a sněží.

Návrat Čhadarem z Kargyaku zpět do Padumu byl pro všechny členy týmu tím nejtěžším, co je v zimních Himalájích čekalo. Všude spousta sněhu, ledový vítr, těžká pěší chůze po ledě. Cesta zpět jim zabrala celé čtyři dny neskutečného úsilí. Tři z pěti členů týmu trpí silnými žaludečními potížemi. Na jejich zdravotním stavu se podepsaly nejen dlouho trvající extrémní podmínky, ale především jednoduchá a chudá strava. "Vybavili jsme se sice vitamíny, salámy, čokoládou a nudlovými polívkami, ale při extrémní zátěži v řídkém vzduchu i trénované lidské tělo mnohem snadněji kolabuje," popisuje kritickou situaci Honza.

Týmu se podařilo po vlastních dorazit do Padumu, kde je sice čekal odpočinek, ale neschopnost postižených členů přijímat tekutiny a stravu trvá. Proto nakonec helikoptéra převáží kluky do Lehu, hlavního města oblasti Ladhak. "Tamní nemocnice nemá teplou vodu ani záchod," dodává pro vykreslení situace Honza. Přesto poskytnutá péče dostává nemocné z kritického stavu.

Kameraman Tomáš a člen týmu Lukáš následně odlítají do Dillí a odtud zpět do Čech. Honza s Járou v Indii zůstávají, neboť zbývá zařídit spoustu věcí ohledně připravované stavby školy. Vždyť za měsíc už vesničané začnou kopat základy.

Zpět k článkům.