Tým Surya bojuje s příliš teplou himalájskou zimou

Honza Tilinger, Jára Pecháček a tibetský učitel Tenam se zatím od příletu do Indie přepravili do městečka Kargil. To je administrativním střediskem Zanskarského údolí, v němž leží i vesnice Kargyak, v níž tým Surya staví školu přímo vytápěnou sluneční energií. Kargil leží uprostřed vysokých hor na indicko-pákistánské hranici. "Jsou tu samí muslimové, pro které jsme atrakcí," hlásí­ z Kargylu Jára Pecháček. Ještě před pár lety se v těchto místech bojovalo při konfliktu o Kašmír a na domech je to jasně vidět. Místo je během zimy odříznuto od níže položených oblastí, takže nefunguje zásobování a k dostání je pouze velmi jednotvárné jídlo. "Dnes nám jeden šikula sehnal od armádních vojáků vejce a pár rajčat a udělal nám omeletu. Je to král!" píše tým Surya. Naštěstí jeho členům ještě nedošla čokoláda a salámy, které si s sebou přivezli z Čech.

Nyní se Honza s Járou potřebují dostat do Icharu, odkud je potřeba dotáhnout zakoupené dřevo do Kargyaku. Podle počasí neustále mění plány. Nejprve přes varování místních zkusili vyrazit po zamrzlé řece, ačkoli její spodní část měla být pro čhadar neschůdná. "Nakonec jsme to ale otočili, protože to vážně byl hazard. Led nám praskal pod nohama. Pak už s námi ani nechtěli jít místní, nebyli ochotni riskovat tenký led a těžkou bagáž," popisuje vývoj událostí Jára.

Uvěznění v odříznutém Kargilu nyní členové Surya týmu doufají, že se jim podaří odletět helikoptérou do vesnice Padum a odtud dojít pro dřevo do Icharu. Situace však není snadná, v Kargilu již čeká řada lidí, z nichž někteří tu vyhlížejí vrtulník již dvacet dní. Ten stále nepřilétá kvůli vládním nařízením, nepříznivému počasí, poruchám apod. "Čekáme a doufáme. Dnes ráno už jsme měli jednu nohu na helioportu, ale nakonec vrtulník zase nedorazil, snad kvůli počasí," líčí Jára s tí­m, že netrpělivě čekajících lidí je mnohem víc, než dokáže jeden stroj pobrat. Šance stále žije, snad zítra!

Tým se však nevzdává a odhalil další možnost: vydat se trekem přes horské sedlo Pensi-La ve výšce 4500 m n.m. Díky výjimečně malé nadílce sněhu by se údajně dalo pomocí jeepu, koně a pak vlastní chůzí dostat za několik dní do Padumu. Pokud v příštích dnech padne naděje na let helikoptérou, tým se vydá na cestu přímo přes hory dlouhou 140 km. Ta však bude v těžkém terénu vysoké nadmořské výšce trvat určitě pět dní. Díky spolehlivému vybavení od firem Moira a Humi a satelitního telefonu zapůjčeného známým horolezcem Martinem Minaříkem by se jim však odvážný přechod sedla měl zdařit.

"Tým je zdravý, nálada nad očekávání dobrá a neustálá překvapení ze strany místních obyvatel nás udržují v optimistickém očekávání, co přinese zítřek. Nic nás už nezastaví," vzkazují hoši z Himaláje s přáním šťastného Losaru 1996. To je tibetský Nový rok, jehož tří­denní oslavy probíhají právě v těchto dnech.

Zpět k článkům.