Náš poslední den ve vesničce Padum - Zanskar

Poslední den v Padumu, malé vesnici v Zanskaru, kde si užíváme pohodlí vybudovaných komunikací, internetu a pochoutek místní restaurace. Zítra se balíme, naložíme zavazadla na koně a vyrážíme údolím Zanskar na třídenní túru do vesnice Kargyak. Od zítřka jsme tudíž závislí jen na vlastních zásobách potravin a pohostinnosti lidí v údolí. Život ve vyšších polohách nad Padumem je velmi prostý. Po svazích prýštících čistou krásou zanskarských hor jsou roztroušeny drobné vesničky navzájem propojené pěšinami. Každá vesnice je obklopena poli, kde místní pěstují pšenici a ječmen. Ačkoliv cesta podél řeky Tserap v údolí není náročná, naše poloha v nadmořské výšce mezi 3500 až 4500 metry vyžaduje fyzičku.

Všichni vesničané jsou natěšení na dobré zprávy o jejich nové škole a náš příchod do Kargyagu bude jistě spojen s velkolepou oslavou. Typickou oslavu doprovází porážka ovce, několikadenní (i noční) vyváření a spousta Changu, což je místní pivo vařené z ječmene. Jak je vidět, ječmen je pro obyvatele Zanksaru nezbytnou surovinou, z níž se každodenně připravuje jídlo. Proto jsme si nemohli vynachválit místní restauraci v Padumu.

V Kargyaku provedeme konečná měření pro konstrukci školy, probereme s místními polohu slunce a úhel slunečního záření během zimního období a vybereme pro sluneční školu to pravé místo. Zároveň zorganizujeme ve vesnici letní školu a "olympijské hry". Vyučovat se bude ve stanu z padáku a her se budou účastni dospělí i děti. Cílem je taky lépe poznat místní obyvatele a ty nejschopnější získat pro náš Surya team.

Náš další projekt se týká zemědělství a stavby skleníku. Pomocí technologií navržených pro budovu školy postavíme ve vesnici skleník, kde si mohou místní obyvatelé pěstovat listovou zeleninu i v zimě. Smysl skleníku v Kargyaku možná není jasný tomu, kdo může zajít do obchodu se zeleninou a ovocem každý den v roce a koupit si na co má zrovna chuť. Mít ale takové jablko v Kargyaku i v létě se rovná skoro zázraku.

život v Zanskaru je skutečně prostý. Děti pobíhají kolem buď bosé anebo v roztrhaných botách. O rozdílu, kterého si člověk všimne na první pohled, svědčí výmluvně i náš zážitek, kdy jsme si šli vyprat své prádlo v ledové vodě místního potoka. Během několika málo minut se kolem nás shromáždila skupinka překvapených a zároveň pobavených vesničanů. Nemohli uvěřit, že vlastníme takové množství oblečení. My přitom měli s sebou jen to málo, co se nám podařilo nacpat i s ostatní výbavou do našich krosen. Kargyačané žijí prostě, jedí prostě a skutečnost, že nejsou zvyklí vlastnit, jim umožňuje soustředit se na duchovnější stránky života.

Každodenní život a realita v Kargyaku ale není přece jen tak ideální­ a krásná. Po několika měsících v Zanskaru jsme sami poznali, jak moc je třeba zdejším lidem pomoci a kolik se dá vylepšit. Obyvatelé Kargyaku například postrádají jakoukoliv zdravotní péči. Strava je neplnohodnotná a postrádá vitamíny. Chybí jim nejen vzdělání, ale jsou také nedostatečně nebo vůbec informováni o dění mimo jejich vlastní vesnici, do které vnější svět čím dál víc zasahuje. Nevzdělaní Kargyačané tak nemají možnost komunikovat s mnoha turisty, kteří procházejí vesnicí během dvouměsíční trekové sezóny. Tato fakta výrazně zvyšují zranitelnost kargyakské komunity a snižují možnost bránit se nechtěným změnám iniciovaným zvnějšku.

Tentokrát se budeme v Kargyaku pokoušet otvírat cesty pro sdílení myšlenek mezi Západem a Východem, budeme se dál učit o každodenním rytmu a životě místních obyvatel a na základě vzájemné dohody se pokusíme nalézt tu nejlepší cestu pro dosažení našich společných dlouhodobých cílů.

V malé internetové kavárně v Padumu.

Zpět k článkům.