Veselé a smutné zprávy z Kargyaku

Jaro v Kargyaku je dost nestálé a nejisté samo sebou. Stále delší období slunečného počasí střídá sníh a mraky. Dokonce se nám podařilo zažít sněhovou bouři. Pro středoevropana je to dost neobvyklý zážitek vidět blesky mezi vločkami. Jasné však je, že sníh postupně taje a teploty se také lepší. Toto období není však zajímavé jen klimatickými změnami, ale i život ve vesnici se probouzí. (...)

(...) Přípravy na sezónu započaly výletem většiny mužů do vesnice Ičar, kde nakoupili klády na nejrůznější opravy. Postupně po etapách je pak po řece táhli směrem do Kargyaku. Po tomto výkonu je čekala Pudža, kterou jsem zmínil již v minulém reportu. Pudžou se tu nazývá téměř každá buddhistická slavnost a zažili jsme jich tu už mnoho. Tahle byla ale výjimečná, protože se konala u příležitosti oslavy buddhistického nového roku. Trvala patnáct dní a čtyři rodiny společnými silami hostily zbytek vesnice, která se po tu dobu modlila "Om mani padme ohm". Pravdou je, že spíše mužská část vesnice. Ženy si uspořádaly později o něco kratší svoji ama pudža (ama - v zanskarštine žena/matka). Zástupci hostících rodin jsou z modlení omluveni, ale za to chystají pro ostatní ty nejlepší laskominy, které Zanskar skýtá. Několika dnu jsme se mohli zúčastnit a bylo krásné vidět jaká otevřenost a uvolněnost tyto náboženské obřady provází.

Po patnácti dnech odložili "růžence" a začali číst Dharmu - jeden z nejdůležitějších textu buddhismu. Většině to zabralo dva dny, zdatnější nám říkali, že jí mají přečtenou už po dni. Nejveselejší zážitek byly asi velikonoce. No nebyly to úplně velikonoce, ale svátek, který se zřejmě jmenuje Šakuty. Spočívá v tom, že skupinky dětí chodí od domu k domu a s voláním "Šakutý makutý" koledují tsampu, mouku, rýži, dahl a další potraviny. Věci jako džem nebo sušenky je uváděly do vytržení. Ze všeho toho potom společně večer vaří a dělají si vlastní dětskou párty. Pravdou je, že se tento svátek asi nejvíce podepsal na absenci. Pro našince byla zcela odzbrojující upřímnost omluvenek, které odůvodňovaly absenci prostě tím, že mají doma párty.

Bohužel jaro zde je plné protikladu a krátce po těchto událostech jsme se dozvěděli jednu smutnou zprávu. Maminka od dvou našich studentů nečekaně zemřela. Tato událost všemi otřásla. Dojemné bylo, s jakou samozřejmostí začala celá vesnice manželovi zemřelé okamžitě pomáhat. Dva muži odešli do Puktálu pro lámy z tamního kláštera, kteří se pak tri dny modlili a poslední den byl pohřeb. Po celou tu dobu ostatní vesničané vařili pro lámy i smuteční hosty, starali se o chod domácnosti a dělali společnost otci i manželovi zemřelé. V Zanskaru pohřeb probíhá spálením těla v tomto případě pod širým nebem a na břehu reky.

Dnes proběhla ve vsi další pudža, kdy se vesničané modlili v gompě vedle školy. Po každé takové oslavě přijdou i k nám a chtějí promítnout film Kundun. Tento film, popisující mládí Dalajlamy, se stal postupně součástí většiny jejich oslav.

Pomalu musím končit tento report, abychom se stihli vyspat. S prodlužujícím se dnem a slunečným počasím to děti nemohou doma vydržet a začaly chodit do školy, která začíná v deset, už o pul deváté. Doufám, že příště se vyvarujeme smutných zpráv a bude už jen veseleji.

Julee Martin a Petra  

Zpět k článkům.