Ranní report o čekání na prvního návštevníka školy

Je pul osmé ráno. Sedím v péřové bundě a čepici, které vůbec nejsou šik, na chodbě Sluneční školy. Pozoruji stopy jinovatky na oknech a čekám na slunce. Přicházelo vždy okolo deváté (nikdy se neopozdivší návštěvník), ale poslední dny mělo zřejmě jiné starosti na starosti a nás tu nechalo žít ladem ve stínu svého stínu, zapomenuté v jednom himálajském údolí, na konci všech myšlenek. Možných i nemožných. (...)

Nikdy nám neoznámí důvod své absence, ani dopředu nedá vědět, že se nedostaví. Děti pak přicházejí s prokřehlými zmodralými nožkami, bez ponožek, kašlající a frkající, třesoucí se zimou. Já jim nalévám "zakázaný čaj" (*) a doufám, že bude lépe.

A pak -jednoho dne - náhle zase přijde, přesně na čas, jako by se nechumelilo (ono se tu opravdu zatím ještě vůbec, ale vůbec nechumelí), a směje se a pálí a dělá, že je náš největší kamarád a že už od nás nikdy neodejde. ("Nikdy", šeptá, svítí, směje se na bezmračném nebi, aby se pak ve čtyři odpoledne bezhlesně po špičkách vytratilo za nejbližší kopec. Podvodný milenec všech a nikoho, který ví, že si své zálety muže dovolit, protože jakmile se objeví, všechno, ale úplně všechno, každičkou jeho neupřímnost, mu v momentě odpustíte.)

Ragini, jedna z našich učitelů, pak přijde do školy a říká "Today it is a quite nice weather, it is too good for your health". Každý den, na čas jako hodinky, jako slunce. Přichází vždy těsně v jeho závěsu, pul hodiny poté, co se objeví (nebo neobjeví) na obloze. Přichází plná všedních mouder, nevědomě nedokonalé angličtiny s vůní indického levného parfému. Nadšená, toužící po vdavkách.

Ve čtyři, v půl páté, když už školu opustily všechny děti, entuziastická Ragini i ostatní učitelé, pak přichází místní babička s umělou kytičkou na čepici, sedne si do prohřáté, nyní už prochládající školní chodby a říká "school good, school tonmo". A to znamená, že je tu teplo a venku zima. Pak pije čaj a říká něco, čemu už nerozumíme. Občas pláče, občas se směje. Chce nakapat kapky do svých bolavých kargyackých očí a nakonec se zvedá a odchází do kopců, hledat v umírajícím dni zatoulané jačí děti.

Je devět hodin. Dopsala jsem svůj ranní report a čekám na návštěvníka prostopášníka. Měl by se tu každou chvíli objevit. Pokud nepřijde dnes, nepřijde dnes vůbec. Já ho znám.

Lucka

*"zakázaný čaj" - je mléčný čaj, kterého není nikdy dost. Při návštěvnosti naší školy to znamená půl krabice sušeného mléka na 7l konvic čaje denně. Jelikož se ve škole vaří čaj téměř nepřetržitě, může dojít k dostatku krabic mléka na celou zimu. Tibetští učitelé zavedli kdysi ve škole "zlo"zvyk rozdávat mléčný čaj všem dětem a po pár týdnech sušené mléko došlo. Z toho důvodu se teď  běžně podává studentům čaj s normálním mlékem od yaků nebo černý čaj s cukrem. Zakázaný čaj (se sušeným mlékem) je pouze pro výjimečné události.

Zpět k článkům.