Zima se blíží a pomalu si nás osahavá

"Ráno se probouzím, sahám si na zápěstí, zda-li to ješte tepe, zda-li mám ješte štěstí..." tak takto začíná jedna z písniček Nohavici. My takto poslední dobou též začínáme téměř každý den.

Poslední týden se výrazně ochladilo, sníh na okolních hřebenech se začal plazit stále níž. Každé ráno je patrný posun. Tento chlad se především podepsal na zdraví dětí, místních učitelů i nás. Ve škole to nyní vypadá jako v léčebně plicních potíží kdesi v Jizerských horách. Děti zaléhají jedno po druhém s vysokými teplotami a ti co nejsou zalehlé, jsou již nakřáplé a je otázkou času, kdy se tak stane. Zvažujeme vyhlášení chřipkových prázdnin. Tento nápad nám však učitelé a zástupci rodičů rozmlouvají. Je totiž období sklizně, kdy celé rodiny jsou na polích a nikdo nemá čas se starat o maroda. Rodičové nechtějí děti nechat samotné doma a proto, pokud mohou chodit, posílají je do školy. Když nemohou, přinesou je na zádech. Jeden den, kdy útok bacilů zaznamenal nejvyšší nárůst obětí, jsme museli  vyhradit samostatnou učebnu pro nemocné děti, kde mohli zalehnout. Ze školy se stala rázem nemocnice. Pobíháme s teploměrem mezi dětmi, rozdělujeme léky, sirupy proti kašli, vitaminy. Taková malá Kargyacká epidemiologická noční můra. Nakonec podléhá Nikol a po ní též já. Nakonec dojde na zásobu léků, které jsme pro jistotu dovezli.
 
Štěpán

Zpět k článkům.